Co když někdo stojí, ale měří jen metr dvacet? Nemá výhodu před dvoumetrovou slečnou na dvaceticentimetrových jehlách :-) nebo před sedícím na el. vozíku s hydraulickým zdvihačem?
Pokud už je jednou vymyšlena disciplína tak, aby měli všichni stejné šance, bude na stavitelích tratí, aby se snažili tuto myšlenku co nejvíce naplnit postavením kontrol.
Jinak bychom se dostali ke kategorizaci účastníků, a k tomu není potřeba trail, k tomu podle mě stačí "úplně obyčejný" orienťák.

I když mám s trail o jen minimum zkušeností, myslím si, že by se mělo rozlišovat mezi dvěma skupinami závodníků.
Sedící a stojící (chodící). Už jen ta možnost vidět z větší výšky,, mít větší variabilitu pohledů měněním výšky je výhodou pro stojící. Už není rozhodující, zda se na místo pohledu dostane na vozíčku nebo chůzí. Pokud tedy při zaměřování kontroly se můžu postavit, patřím do kategorie stojících.

Zatím se shodneme. Co se týká přístupnosti kontrol, na WTOC IOF advisor Brian Parker několikrát zdůrazňoval, že chce dát vozíčkářům zážitek z lesa a z pohybu mimo cesty. No, neměl jsem sílu mu jménem vozíčkářů říct, aby se trochu krotil. A na poslední Silesii mě dostala ta kontrola, kde stanoviště bylo na plošince nad lomem. Super zážitek, jaký nepamatuju od doby, co lezu po skalách, ale bohužel jsem byl asi tak rozhozenej, že jsem to zvoral. Pokud nemám možnost se pohodlně otočit a rozhlédnout, jsem trochu v nevýhodě. Ale díky za ni, člověk by měl být připravený na všechno, a především na rozhodování ve stresu a ve ztížených podmínkách.

Ve stolnim tenise taky hraci meli pocit, ze maji tak trochu nechat vyhravat vozickare, dokud nenarazili na spicky a kdyz prohravali, zacali se snazit a pokud opravdu prohrali, zacali brat hru vazne a priste uz studovali rozdil hry v sede a ve stoje a promysleli i taktiku, jak vyhrat.
Takze zadne kategorie, vsichni dohromady. Ovsem, bohuzel, musim trvat na pristupnosti kontrol v terenu.
Mapu se bud naucime cist, nebo budeme vzadu, to je snad jasne.
Ahoj

No to je škoda, že nás nenechávají vyhrát i ve světě
Podle mě by měly být zvlášť, to by tu mnoho lidí nerozdýchalo. Ale směřovat bychom měli k jediné kategorii jako to mají ve Švédsku.

protože nikdo jiný než ty se k tomu nevyjadřuje (nejenom tady, ale i na závodech), vypadá to, že jsi tiskový mluvčí pro trail. a jak to chápu já, chceš závodit a srovnávat se s "běžci"? "orienťáky"? chodícími"? ...? takže, podle tvého názoru, měly by být kategorie para a open, nebo dohromady?
Oni i někteří "nevozíčkáři" se s tím špatně srovnávají a mají pocit, že by měli vozíčkáře "nechat vyhrát"

No teď není řeč o konkrétních závodech, takže předpokládejme, že máme přihlášených DOST. A možná bych místo vozíčkářů k tématu kategorie používal termín neběžci - to je přesné chápání paralympic podle IOF.

myslím, že v tomto bodě by iniciativa měla vycházet od vozíčkářů, chodící závodník těžko pozná, kdy má výhodu. když řekneš po závodě "na kontrole č.6 měli stojící lepší výhled než sedící, pořadatel se (možná) příště zamyslí. (židli na časovky mám v poznámkách, co nezapomenout, ale židle není řešení. Všechny kontroly by měly být stejně "výhodné" pro stojící i sedící) A kategorie, ty bych řešila, až bude víc přihlášených než 8.

A co oprávnění pro kategorii paralympic? Ve Skandinávii se to hendikepovaným moc nelíbí: Buď máme sport, kde jsou stejné šance nebo ne.
U nás je asi mentalita nakloněná spíše co největším výhodám pro postižené.
Stačí do pravidel zabudovat židli na časových kontrolách, viditelnost lampionů a popřípadě jiný časový limit v těžko sjízdném terénu?

Já myslím, že mají pokud je trail správně postavený. Problém je podle mě v tom, že chodící orienťáci mají oproti vozíčkářům nesrovnatelně víc natrénováno, mají dlouholetý kontakt s mapou, sami jsou stravitelé tratí nebo mapaři. A to se z vozíku těžko dohání.